PORTUGALSKO - DAY 5

Žijeme!!!! Celodenní "výlet" do národního parku byl původně plánován už na středu, kvůli počasí se pak středeční a čtvrteční program prohodil. Takže dnešek byl "turistický". Na papíře vše vypadalo normálně, a pohodově a všechny týmy se tedy rozhodly zúčastnit se turistiky v plném počtu, nikdo se nechtěl ulít a místo túry jet do Setúbalu. Netušili jsme ale, co nás čeká. V první fázi jsme se napůl běžeckým tempem prodírali různým křovím do kopce (na něco jako turistické značky, případně stezku zapomeňte), než jsme došli pod brutální stoupání. Sklon kopce by se možná ještě dal spolknout, s terénem to ale bylo poněkud horší. Další téměř hodinu a půl jsme po čtyřech lezli po kamenné suti výš a výš a čekali, jestli někdo uklouzne a projede kolem nás zpátky dolů, nebo jestli nás trefí padající kámen. Drželi jsme se zuby nehty rukama nohama všeho možného, co vypadalo, že by mohlo zůstat na svém místě a vystupovali metr po metru nahoru. No, myslím, že ani kamzíka by nenapadlo na takový terén lézt.... Naštěstí výstup zvládli všichni, další komentář raději vynechám, přestože i tady v Portugalsku je už po desáté hodině večer. První pauza přišla kolem poledne na vrcholu, kde se všichni pustili do svačin a do přinesených tekutin. Počasí nahoře bylo "okouzlující", z jedné strany černé mraky, z druhé přicházející mlha - vyberte si. Cesta dolů byla o něco příjemnější, už jsme vynechali kamennou suť a "jen" se prodírali další dvě hodiny hustým křovím, sbírali padlé a těšili se na konec cesty. Konečně jsme po nějaké době narazili na asfaltku! Dokonce s výhledem na stále se blížící oceán. Naše radost skončila asi po pěti minutách, kdy jsme opět odbočovali do křoví. S kolegou Hruškou jsme se pak rozhodli nasadit vlastní tempo, naposledy jsme zvedli jednu z častěji padajících portugalských studentek a vyrazili ve dvou vpřed. Něco jsme proběhli, něco přeskočili, občas na sebe pustili větev,  případně do ní rovnou vrazili hlavou, každopádně se nám podařilo celkem rychle sejít na cestu. K oceánu už to byl jen kilometr, a kdo zaváhá....vyrazili jsme s dalšími kolegy a asi třemi studenty vpřed  a za dalších dvacet minut jsme konečně! sešli dolů. Od té doby už bylo líp, užili jsme si trochu té slané vody, někteří i plážového volejbalu a navečer jsme společně vyrazili na grilovačku. Náročný program dnešního dne skončil pro učitele asi v devět večer v Palmeile, studenti pokračovali autobusem dále do Barreira. Nejdůležitější zprávou dne ale je, že všichni žijeme, jsme v pořádku, ale kdo bude schopen zítra chodit, uvidíme až ráno. Good night z Lisabonu!